Jak se za poslední dobu změnil způsob, jakým vývojáři pracují s AI. Proč vibe coding nestačí na produkci. A jak řídit práci v týmu, když máte současně deset kontextů. To jsou témata, která se otevřela na prvním Argo Decku.
V Argo22 jsme začátkem května 2026 uspořádali první Argo Deck: interní akci, kde sdílíme reálné zkušenosti z projektů a jak o věcech přemýšlíme.
Čtyři přednášky, panelová diskuse a spousta konkrétních příkladů z praxe. Tady je shrnutí toho nejpodstatnějšího.
Jiří Hauser: Tři éry AI programování
Málokdo popsal posun v práci vývojářů za poslední tři roky tak konkrétně jako Jiří Hauser (externí). Místo obecných tvrzení o revoluci ukázal jeden reálný příklad: přidání fulltextového vyhledávání do aplikace nad znalostní bází článků, a to třikrát. Jednou pro každou éru AI programování.
První éra byl chytrý autocomplete. Nástroje jako GitHub Copilot napovídaly celé bloky kódu v kontextu repozitáře, ale vývojář stále rozhodoval o každém řádku. Bylo to rychlejší, ale ne zásadně jiné.
Druhá éra přinesla chat. Vývojář popsal, co chce, dostal hotový kód a zapracoval ho do projektu ručně. Copy-paste ze Stack Overflow, jen o řád výkonnější.
Třetí éra je agentní vývoj. Agent má přístup přímo k repozitáři, čte kontext projektu, navrhne řešení, provede změny a vývojář je zkontroluje. Prompt ve třetí éře je kratší než v předchozích dvou, protože část kontextu si agent načte sám.
Klíčový nástroj, který z přednášky vyplynul, jsou skills: markdownové soubory, které agentovi říkají, jak má přistupovat ke konkrétnímu typu úkolu. Fungují napříč nástroji, nejsou vázané na Cursor, Claude Code ani žádný jiný konkrétní produkt, a existují pro ně veřejné marketplace.
Dobře napsaný skill znamená, že vývojář nemusí v každém promptu znovu vysvětlovat pravidla projektu. Jiří ukázal skills pro přidávání komponent, generování dokumentace z kódu i end-to-end testy s Playwrightem. V ukázce kolem testování si agent aplikaci sám prošel, udělal snapshoty, test napsal, spustil a opravil.
Martin Janeček: Ship It bez DevOps doktorátu
Martin Janeček (CTO) pojmenoval problém, který dnes tichounce roste v každém týmu, kde se prosazuje vibe coding v rukou nevývojářů: je to skvělý způsob, jak rychle postavit prototyp nebo jednoduchou aplikaci, ale špatný základ pro to, jak ji spolehlivě dostat do produkce.
Problém je strukturální. Každý člen týmu si svůj kód píše trochu jinak, v jiných konvencích, s jiným přístupem k architektuře. Bez sdílených standardů vznikají aplikace, které fungují lokálně, ale při deployi narážejí na nekompatibility, různou kvalitu kódu a problémy s udržitelností. Výsledkem je, že takovou aplikaci nelze spolehlivě provozovat v produkci.
Martinova odpověď jako CTO je standardizace. Pracuje na kódovacích standardech a nastaveném prostředí pro deployment, které fungují pro celý tým konzistentně, vždy stejně a tak, aby výsledek šel skutečně udržovat. Cíl není zpomalit, ale zajistit, že rychlost agentního vývoje nepůjde na úkor kvality a provozovatelnosti toho, co vznikne.
Michal Diviš: Jak přežívám práci v 10+ kontextech
Přednáška Michala Diviše (CPO) se od ostatních lišila tím, že nemluvila o AI nástrojích, ale o lidech. Konkrétně o tom, co se děje v hlavě člověka, který zároveň spravuje desítky projektů, klientů a interních procesů.
Přednáška byla rozdělena na dvě části: systémy a mindset.
Ze systémů Michal popsal tři návyky.
- Práci s AI asistenty používá jako externalizaci pracovní paměti: nahraje kontext a nechá si připomenout, co jde řešit jako první, místo aby to držel v hlavě.
- Jednoduchý lístek s jednou denní prioritou slouží jako fyzický záchytný bod v momentech, kdy je zahlcení kritické.
- Před přechodem mezi kontexty si píše krátké poznámky o tom, co se dohodlo, co slíbil, kde přestal.
Mindsetová část se točila kolem jednoho postřehu: chaos není něco vyjímečného, je to běžný stav. Bojovat s tím, že projekt nejde podle plánu, je ztráta energie. Delegování a říkání asertivního „ne“ nejsou selhání, jsou to nástroje, jak se s tím rozumně vypořádat. A dobrá nálada není bonusová vlastnost, je to součást práce.
Libor Suchý: Argo22 jako AI-native firma
Libor Suchý (CEO & Founder Argo22) uzavřel blok přednášek nejširší perspektivou. Základní premisa: custom vývoj digitálních produktů prochází dramatickou změnou. A ta změna se netýká jen vývojářů, ale celého týmu. Otázka proto není jen „jak zrychlit vývoj“, ale jak sladit analytiky, designéry i vývojáře tak, aby rychlost jedné role nevytvořila bottleneck jinde.
„Nevyhnutelně budeme přemýšlet o tom, jak celý ten orchestr sladit.“
Přednáška přinesla množství podnětů k diskusi. Libor sdílel myšlenky o tom, jak by měly vypadat týmové role, metodika spolupráce a tooling v prostředí, kde AI pracuje vedle každého člena týmu. Část těchto úvah se točila kolem dokumentace: aby AI mohla v projektu dobře fungovat, musí mít kde číst, jak tým pracuje a co je na projektu pravda. To klade nové nároky na to, v jakém formátu a kde projektové podklady vůbec vznikají.
„Čeká nás doba, kdy budeme muset zahodit některé nástroje, nebo změnit jejich roli v procesu.“
Panelová diskuse: kam to celé směřuje
Závěrečná diskuse byla volnější než přednášky, ale o nic méně věcná. Témata se přirozeně pohybovala mezi tím, co řeší každý: jak vybrat správné nástroje, jak s nimi pracovat efektivně a co tenhle posun znamená pro lidi v týmu.
Zazněla i otázka, která se týká každého, kdo začíná: jak by měl junior vývojář v éře AI přemýšlet o své práci? Odpověď byla přímá: nebát se, ale aktivně hledat, jak z AI vytěžit maximum a zůstat tím pádem konkurenceschopný. Schopnost řídit agenty, rozumět jejich výstupu a brát za něj odpovědnost bude čím dál cennější než samotné psaní kódu.
Na závěr večera padla vizionářská otázka: jak vypadá Argo22 za dva roky? Libor Suchý to shrnul následovně:
Pokud vás zajímá, jak přistupujeme k vývoji digitálních produktů nebo jak podobné přístupy aplikovat na vašem projektu, ozvěte se nám. Rádi se pobavíme o tom, jak AI uchopit na vašem projektu.
